Ječení osmé: Otec

29. května 2017 v 19:48 | ZatVik |  Ječení
Když otec nedávno skončil v nemocnici se selhávajícími plícemi, ozval se matce a sestře a požádal je, aby za ním přišly. Mně nenapsal. Dlouho jsem přemítala proč, ale když jsem ho ve špitálu poprvé navštívila, všechno to začalo dávat smysl.

Jela jsem za ním minulý týden ve čtvrtek, doprovázela mě sestra - sama si tam netroufám. Otec ležel v posteli, napojený na hadičky, na obličeji kyslíkovou masku. Ale když jsem vešla, rozzářily se mu oči, jako by rozbaloval vánoční dáreček. Kromě praktických věcí, které bylo třeba probrat (chtěl nás naučit pracovat s jeho internetovým bankovnictvím, vyřešit přepsání jeho auta na sestru...), občas prohodil nesouvisející poznámku o svém životě. Že se neměl honit po Rusku a měl být raději doma. Že si uvědomil, které věci jsou v životě důležité, přičemž rodina a zdraví jsou dvě věci, které měly být na samém vrcholu žebříčku hodnot. A že si doteď neuvědomil, co doma celou tu dobu měl.

Ono mu to opravdu došlo. V té myšlenky mě až mrazí. A došlo mu, že vztah se mnou v poslední době pokazil úplně nejvíc, proto nejspíš nenašel odvahu mi napsat. Bál se a očekával, že nepřijdu. No, jsem asi lepší člověk, než si můj vlastní otec myslel.

Momentálně čekáme, zda se najdou vhodné plíce na transplantaci. Je možné, že jeho tělo plíce nepřijme, a je taky možné, že se operace nedožije, ale moc bych si přála, aby to dopadlo dobře. Nebylo by skvělé, kdyby měl šanci ještě něco napravit?

I když tohle není nejlepší příležitost k sebepoznávání, on sám se o sobě zjevně dozvěděl zajímavé věci. Já koneckonců taky. Především jsem přišla na to, že nejsem chladná, tvrdá mrcha neschopná odpouštět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama